Dětem začala škola, prvňáčci se poprvé vydali do školy, třímajíce v ruce kornouty se sladkostmi a s nadějí v očích vyhlíželi nové spolužáky, se kterými prožijí příštích 9 let svého života, tedy pouze s některými, někteří budou tak zapálení do studia, že si nějaký ten ročník, pro zdokonalení probírané látky, zopakují. Doktor, pan Zdviž, paní Schupertová i paní Švábová, stále dokola opakovali, jak se jim děje příkoří a jak v zájmu veřejného zdraví je nutné od scestné myšlenky, vést tu odpornou silnici kolem doktorova baráku, opustit. Vzhledem k tomu, že stále opakovali totéž, vzdáleně připomínali ony školáky, kteří v zájmu svého vzdělání opakují. On to tedy omílal Tóma Hluchoněmec, ale to jak to ve skutečnosti je už všichni víme, že.
Během měsíce října, se dokonce měla uskutečnit diskuze s ministrem dopravy, který přijal pozvání a chtěl podiskutovat o dopravní situaci v Nezmoklech a samozřejmě i, v pupku světa, Horním Boženově. Všichni s napětím očekavali, kdo z Horního Boženova na diskuzi dorazí, přeci jen Tóma na veřejnost nemohl, neb by se provalila jeho lehká omezenost, paní Švábová také nemohla, jelikož kandidovala do senátu a nemohla se veřejně prezentovat jako osoba štěkavá, poznamenaná léty strávenými v dětském kolektivu. Jediné jak paní Švábová vedla svoji kampaň bylo přes tištěná spřátelená média, Proto byla velmi častou přispěvatelkou, místního závislého plátku Pořádek, ve kterém, mimo jiné, baví rodina vydavatelů své čtenáře dojemnými příběhy ze zahraničních cest..
K velkému překvapení, se diskuze zúčastnil sám pan Doktor, asi se na ten spolek tragédů, kterými se obklopil, nemohl už déle dívat a tak vzal iniciativu do svých rukou. Rozechvělým hlasem, vědom si boje o svůj dům, se rozhodl odhalit spiknutí mocných, kteří se rozhodli zničit jeho poklidný a spokojený život na Vršku. Odhalil různé dopisy a korespondenci a snažil se, poukazujíc na věřejné zdraví, přesvědčit přítomné o tom, že za vším je spiknutí Vládi a Milana, kteří ho už ve školce neměli rádi a tuto svoji averzi vuči němu, si přenesli i do dospělých let. Bohužel neuspěl. Ministr a jeho milý podřízený na rovinu řekli, že to, co hlásá pan Doktor a jemu podobní je demagogie, že na jejich nápady stejně nikdo utrácet čas a peníze nebude, neboť jejich připomínky jsou nereálné.
Tak Doktorovi zůstala poslední naděje, volby. Veškerou svou energii věnoval vítězství paní Švábové ve volbách, v Horním Boženově probíhal kurz kroužkování volebních lístků, kde se lidé mohli naučit, jak zvolit jen ty správné kandidáty. Vyvolenými se stali pan Dcerko, pan Potrava a celá strana Fialových. Pan Doktor se uchýlil i k infantilním předvolebním heslům typu : "Volte Mirku, ta má dirku", "Ten kdo volí Vladislava, toho bude bolet hlava", "Nemysli a vol. Mirka je tu pro tebe". Tady vidíte, že zoufalost pana Doktora skutečně dosahovala vrcholu.
Přišel den D, den voleb, pan Doktor, ráno vstal usmál se na sluníčko, poplácal po zadku ženu a řekl, "Cítím v kostech vítězství veliké, jehož sláva se i hornoboženovské hospody dotýkati bude." Lidé odvolili a výsledky byly tristní. Paní Švábová propadla na celé čáře. Nejen, že ji nedali hlas lidé z Nezmokel, ale i ti pomýlení hornoboženováci se rozhodli volit jinak. To byla pro Doktora rána. Takový debakl skutečně nečekal. Ležel a přemýšlel, jak další svoji porážku převést na vítězství, jak oblbnou lidi. Proto vymyslel pohádku o tom, jak paní Švábová sebrala hlasy jednomu z propagátorů silnice okolo Doktorova domečku, on se nedostal do druhého kola senátních voleb a tím vlastně paní Švábová slavně vyhrála volby.
