Jak se stal Tóma Hluchoněmec předsedou Spolku

Posledně jsme si povídali o tom, jak pan Doktor Domeček postavil a za jeho záchranu bojovat začal. Přišel ovšem zlý pan Pomalý, který nakázal panu Doktorovi pracovat a pan Doktor musel nalézt nového předsedu Spolku. Jestli si vzpomínáte, tak žena pana Doktora dostala spásný nápad a navrhla na předsedu Tómu Hluchoněmce. Tóma Hluchoněměc ovšem měl být jen taková figurka, takový nastrčený maňásek. 

Jaro bylo v plném proudu, země se začínala zelenat, listí na stromech začalo tvořit krásné košaté koruny, kočička pana Doktora přivedla májová koťátka, prostě probíhal ten každoroční zázrak zrození a obnovy. Pan Doktor políbil na Prvního máje ženu pod rozkvetlou třešní, zamáčkl slzu v oku, která vykoukla na svět při pohledu na trať, lemující sídlo pana Doktora, která by se již brzy mohla stát celkem rušnou silnicí, prohrábl si kštici a vyrazil se svým nápadem obeznámit souseda, předsedu spřáteleného Spolku Horního Boženova pana Zdviže. “Sousede předsedo” povídá pan Doktor “můj pan vedoucí mi nařídil pracovat a já tak nemám čas věnovat se záchraně našich domů. Budeme muset najít jiného předsedu mého Spolku. Nikdo to ovšem nechce dělat, ale žena měla celkem zajímavý nápad, Tómu Hluchoněmce.”. “Šmarjájozef výtah otis” zaklel pan Zdviž, “ vždyť Tóma je místní Flyboy a duchem chudý nebožák, vždyť ten nám nadělá víc škody, než užitku.” “Pane Zdvihu” povídá pan Doktor ”vezmeme-li to z právního hlediska , je Tóma svéprávný, občanku má.”. “Počkejte sousede, chcete tím naznačit, že by byl jen taková zástěrka? Taková loutka, co bude dělat všechno co mu řekneme?” zeptal se pan Zdviž. “Přesně tak” řekl pan Doktor.

Jak řekli, tak udělali. Byl první květnový týden, když pan Doktor a pan Zdviž, potkali Tómu Hluchoněmce, kterak pobíhá zmateně po louce nad Horním Boženovem. Při bližším pohledu uviděli, že zmatený pohyb Tómy vychází z jeho snahy zachytit papírovým fotoaparátem, vystřiženým z ABC mladých techniků a přírodovědců, mouchu v letu. Tóma dostal svůj první fotoaparát vlastně omylem. Maminka mu chtěla udělat radost velkým plakátem mouchy Tse-tse, které bylo věnováno jedno z čísel časopisu ABC v roce 1984. Náhoda tomu chtěla, že jako vystřihovánka byla v tomto čísle abíčka vložena “Futuritičeskaja fotoavtomatičeskaja mašinka” Bylo to jak dotek božího prstu, Tóma, když uviděl, co všechno již pionýři v sovětském svazu s papírem dokáží, rozhodl se, že již nebude papír žvýkat a vyrábět z něj různé folkloristické skulptury, ale že se stane fotografem. Doktor s pane Zdvižem dohonili Tómu a snažili se mu podstatu problému vysvětlit (záznam z tohoto setkání, omylem natočil na svůj mobilní telefon, jistý pan P.V., díky jeho pohotovému jednání, si můžete vše vyslechnout i vy) 

Přemlouvání trvalo dlouho, Tóma byl neústupný, vědom si své ceny se rozhodl zariskovat a požadoval 6x mouchu masařku, 2x mouchu Tse-tse, jednoho ováda a jednu videokazetu s filmem Moucha. Doktor  s panam Zdvižem se snažili seč mohli, ale Tóma o víc než 2 masařky a jednu Tse-tse slevit nechtěl. Večer si v místní krčmě plácli. Z radosti z toho, jak se jim podařilo Tómu získat, z něj udělali nejen předsedu Spolku ale i místopředsedu Spolku Horního Boženova.

Tak se milé děti stal Tóma předsedou, teď už dobrou noc. O tom jak to pokračovalo dál se dozvíte příště.