Jak se pan Doktor, skrze paní Švábovou do politiky vydal.

Ze stromů nad Horním Boženovem začalo opadávat listí, dny se začínaly povážlivě krátit, blížila se doba, kdy i podzim se svojí barevností, předá vládu kruté a očišťující zimě. Ručičky hodin se posunuly o hodinu zpět a vrátili čas do svého normálu. Lidé v Horním Boženově řešili své každodení radosti i starosti, někteří propadali i podzimním depresím. Nejinak tomu bylo i u pana Doktora, ten stále řešil svůj problém se záchranou domečku, vždyť zkolaudoval teprve před několika lety a teď by se jeho vysněný klid měl proměnit v monotóní drncání pneumatik obrovských nákládních aut přejíždějících přes odvodňovací kanálky nové komunikace. Již jen tato představa ho ponořovala do ještě hlubší deprese, než okolní Horno Boženováky.
Doktor v té době vůbec neměl čas na práci, na stole, pod ním, na skříni i ve skříni, všude se vršila nevyřízená práce. Nadřízení pana Doktora nebyli spokojení s tím, jak Doktor svojí váženou funkci zastává. Podzimní deprese, vidina nákladních aut, projíždějících před zahradním altánkem i nespokojenost vedoucích způsobili, že se pan Doktor nervově složil. Seděl doma u krbu, v ruce zahříval něco místní pálenky, tupě zíral do koutku, v oku měl tik a občas vydal zvuk “haf”. Manželka pana Doktora si s ním nevěděla rady. Vydala se proto pro souseda pana Zdviže, ten snad pomůže.
Pan Zdviž se podrbal na bradce, prohrábl vous a povídá, “Milá, zlatá to je vážný, jako když se zasekne výtah Otis, to je vám taková šlamastyka, že i ten nejotrlejší technik odhazuje šroubovák, brašnu a prchá. To onehdá se mi přihodilo na jednom úřadě podobné nadělení, radši jsme tu budovu nechali strhnout, než opravovat zaseklýho Otise. Nechcete nechat raději pana Doktora utratit, vím, že je to těžké, ale musíte se sama rozhodnout?”. Manželka pana Doktora vytřeštila na souseda oči, potřásla hlavou a řekla “Sousede, to je složitá volba, takhle si vybrat utratit - neutratit, co když zvolím špatně” poté se zamyslela a mumlala “volba-zvolit-volby, volba-zvolit-volby” najednou se jí rozzářili oči, skočila na pana Zdviže, vrazila mu na tvář jednoho brežněva a celá rozradostněná uháněla po silnici domů.
Doma našla pana Doktora, jak se snaží podrbat nohou za uchem, měl smutný pohled, vyplazený jazyk, težký dech a i slova “haf haf”, která ze sebe vydal při spatření ženy byla taková neradostná. Žena jako už poněkolikáté chytila manžela za ruce, podívala se mu do očí a řekla ”Manželi můj jediný, momentálně šílený, mám to” , “haf” řekl pan Doktor, “Vím jak z té šlamastyky ven”, “haf”, “táto, budou VOLBY, víš co to znamená? Kdo vládne, ten rozhoduje, kdo vládne, ten určuje, kudy půjde silnice, kde se bude stavět. Musíme do politiky.” Pan Doktor zvedl hlavu, zavrtěl ‘ocáskem’, olízl si čenich a radostně se rozštěkal.
V dalších dnech se jeho stav neustále zlepšoval a v neděli řekl i slovo “žaloba”, to už všichni okolo věděli, že je vyhráno a Doktor se opět vrátil.Zbývalo jen vyřešit, koho do politiky vyšlou, sám nemohl, Tóma byl už profláklý u místních jako obecní blb, Schupertová dělala mluvči. Potom si Doktor vzpomněl na svá jinošská léta a na paní Švábovou. Paní Švábová byla předsedkyní spráteleného spolku “Nezmokly proti týrákům”. Při procházce se psy se Doktor zastavil v Nezmoklech, ve čtvrti Pádná a při šálku dobré kávy ji přemluvil ke vstupu do politiky. Plán byl jednoduchý, Paní Švábová s Tómou založí buňku bezvýznamné strany, budou kandidovat do Senátu a v případě vítězství zabrání stavbě okolo Doktorova domu. Tak se pan Doktor skrze pani Švábovou do politiky vydal.

To si o nás myslí, že jsme úplně blbí?

Tahle otázka mě napadla po přečtení předvolebního letáku Miroslavy Švubové. Už jsme si zvykli, že před volbami se slibuje ledasco, ale aktivisté podepsaní pod podporou Švubové zatím vedou mou soukromou hitparádu nesmyslů. Takové pohádkáře jsme ještě neviděla! Co, že mě zaujalo?: „při dosažení postu senátorky může paní Miroslava Švubová mnohem efektivněji bojovat proti korupci … a získané informace přenášet k příslušným státním orgánům, to vše za účelem zjednání nápravy.“

Spadla vám při čtení brada? Mně rozhodně ano, protože aktivisté se nám tu zřejmě snaží říct, že:

1. Paní Švubová asi ví o korupci a nenahlásila to na policii, protože se domnívá, že jako senátorku ji budou brát vážněji. Tím by ovšem neplnila své občanské povinosti. Opravu chceme za senátora někoho, kdo nezná zákon?

nebo

2. Paní Švubová respektive aktivisté podepsaní pod dopisem si myslí, že až se stane senátorkou získá super schopnosti. Přestože do teď nenašla žádné důkazy o korupci, jako senátorka je objeví (možná si už po večerech šije obleček superhrdinky).

Nejprve jsem si myslela, že strašení korupcí je předvolební tah. Policie ani soudy nic nezákoného neobjevili, ale co, trochu postrašíme a ono se pár voličů chytne. Čím víc jsem leták četla. Louskala kostrbaté věty a ztrácela se v dlouhých souvětích plných agitace. Ne, oni to myslí vážně! Oni si nemyslí, že jsme blbí. Podle mého názoru, to oni jsou až neuvěřitelně hloupí. Plní zášti plyvají špínu a ani netuší, jako nesmysly tvoří.

Jak Tóma nešel do novin a jak se paní Schupertová stala mluvčí

Příjemný vlahý máj vystřídal červen, potom dětem začaly prázdniny, louku, kde Tóma honí mouchy posekal místní farmář, zkrátka vše probíhalo podle plánu pana Doktora. Tóma vesele předsedoval, bezelstně podepisoval všechno, co mu Doktor donesl a všude připojil tři křížky a slovo Tóma. Dny se začínaly pomalu krátit, léto předalo vládu nad tím širým světem podzimu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se někde vyskytla byť jen jediná povážlivá trhlinka v plánu pana Doktora.
Začínal podzim a najednou se začali o Tómu zajímat novináři. "Proklatě mámo" zaklel pan Doktor "ta novinářská žumpa, hnůj a póvl" zaparafrázoval pan Doktor bývalého premiéra " se snaží dostat Tómu před čtenáře a případné další diváky. Vždyť přijdou na to, že je blbej jak necky a všechno se provalí. Na tohle si mámo nepomyslela."
V té době přinášel New Boženov Herald svým čtenářům přepis rozhovorů s různými význačnými lidmi. S panem purkmistrem, panem rychtářem i pány konšely a protože Tóma, neboli pan Doktor, si v té době již vesele dopisoval s ministry i župními konšely, byl proto vybraný do novin a pozván k rozhovoru. Panu Doktorovi se ježily vlasy hrůzou na hlavě. Přecházel po své rozlehlé zahradě, kopal do spadaných jablek, hrušek a pomalu usínajících ježků a stále přemýšlel jak to zaonačit aby ten Tóma na rozhovor nešel. Novinář však byl neodbytný, dělal všechno možné i nemožné, aby Tómu do redakce dostal.
Jednou se novináři Tóma vymluvil, výmluvu měl naučenou od pana Doktora a měl za to slíbeno 12 muchniček a jednoho pakomára, na to, že nemůže přijít přes den do redakce, jelikož hlídá sedlákovi krávy a novinář jistě musí uznat, že kráva bez dozoru, to je jako ženská bez sukně a kolik že škody to může napáchat. Novinář dokonce navrhoval i večerní hodiny, až když krávy budou zahnané v kravíně, i na to měl ovšem Tóma připravenou odpověď od pana Doktora. Nemůže prý ani večer, protože jak je známo, Tóma jako velký milovník všeho létajícího hmyzu stává večer co večer na návsi v Horním Boženově a pod jedinou obecní lampou se snaží pochytat co nejvíc poletujících breberek. Novinář tedy rezignoval a Tómu už nikdy nezval.
Pan Doktor s panem Zdvižem se však rozhodli, že by bylo vhodné najít nějakého mluvčího, je to teď moderní, a protože Tóma na veřejnost nemůže, musí vybrat někoho s hbitým jazykem. Manželka pana Doktora chodila po večerech drát peří k Schupertům. Schupertovi bydleli přes trať směrem do údolí, paní Schupertová byla nehezká bradavičnatá stará žena, ale jazyk měla ostrý jak břitva. Jak se něco v Horním Boženově stalo, bylo vždy jisté, že do 7 minut a 30 sekund se vše dozví i paní Schupertová a do další půl hodiny to bude vědět v Boženově každý. Chvíli Doktor se Zdvižem váhali, ale nakonec paní Schupertovou za mluvčí vybrali. Od té doby hlásá paní Schupertová spolkové evangelium všude po Boženově, v New Boženov Heraldu a jelikož jim do Boženova zavedli inDRNet tak i na inDRNetu. Prý tam používá několik přezdívek a nejčastěji je "ferda".

Lidé nespíkujte

Není to tak dlouho, co jsem zhíroval, že na nějaký internetový
sajtně se spíkuje o svobodě slova. Dokonce se prý do toho zapojil i
nějakej dżač, sendoval tam různý mesidže o tom, jak se brejkuje
ló a má prej fíling, že se ho to tačuje. Sendoval ty svoje
mesidže zoufale do všech stran. Bylo to celkem fany, všichni se mu
láfali a on už z toho byl pěkně medlej. Potom tam vrajtnul jeden
jůzr, že prej ten kdo spíkuje ingliš může bejt vinej. To už
začíná bejt docela horiblácký, to by jednou mohli nahoře nad
tratí bildnout nějaký prizn, obehnat ostnatým drátem a džejlovat
tam lidi, co vrajtujou nebo spíkujou nějakým lingvidžem nebo ty, co
někam vrajtnou nebo někde spíknou svůj názor. Takový prizn, jaký
maj tam v tom Kvantanámu. Možná by ale bylo lepší, aby se takový
lidi jako je ten džač a jemu podobní můvnuli třeba do Čajny nebo
Norťácký koríje. Tam jsou lidi za názory džejlovaný a jestli
vstoupí tam v tý Čajně nebo Koríji do tý správný, vládnoucí
párty, potom budou lidi, co na ně spíknou nebo vrajtnou nějakej
názor hengovat nebo šůtovat.
Proto lidé nespíkujte

slovník:

spík, nespíkovat - mluvit, nemluvit
zhírovat - slyšet
sajtna - stránka
džač - soudce
sendovat - posílat
mesidž - zpráva
brejkovat ló - porušovat zákon
fíling - pocit
tačovat - dotýkat
fany - sranda
láfat se - smát se
být medlej - brzy se zblázní
vrajtovat - psát
jůzr - učastník diskuze
ingliš - angličtina
horiblácký - strašný
bildnout - postavit
prizn - vězení
džejlovat - zavírat
lingvidž - jazyk
můvnout se - odstěhovat se
Čajna - Čína
Norťácká Koría - Severní Korea
párty - strana
engovat - věšet
šůtovat - střílet

Jak malý pan Doktor žaloval až se prožaloval

Když byl Doktor ještě malé dítko, batolil se doma mamince po kuchyni a žvatlal nesrozumitelné slabiky. Většina dětí říká jako první slůvka Máma nebo Táta, u malého Doktora to však bylo jiné. Jeho maminka už začínala být zoufalá, když si ji malé nemotorné nemluvně stále prohlíželo zadumaným pohledem a přemýšlela nad tím, proč se malý Doktor stále nemá ke slovíčku Máma nebo Táta a proč se na ni tak podivně, podezřívavě kouká a stále, si nesrozumitelně žvatlá "ža-ža". 

Blížil se téměř konec druhého roku, když se malý pan doktor dobatolil před maminku, vztyčil prst, nasadil přísný výraz ve tváři a vzkřikl "žaloba". Jaké to bylo překvapení pro nebohou maminku, která mu dávala veškerou svou mateřskou péči a lásku a její malé dítko místo slova máma, proneslo slůvko žaloba.

Jak Doktor rostl, zapojil se do kolektivu dětí v mateřské školce, školku vedla paní Švábová a i té připadal malý Doktor nějaký divný. Chvíly žaloval na malou Alici, která o něm řekla, že kouká jak Jójo, potom žaloval na Vláďu, že mu chce jezdít autíčkem před jeho bábovičkou, kterou si tak pracně postavil. Dokonce žaloval i na malého Milánka, protoře prý Vláďu k ježdění před bábovičkou navedl. Paní učitelka Švábová si nevěděla s doktorem rady. Jeho věčné žalování bylo k nevydržení. Zavolala si proto maminku pana Doktora a chtěla si s ní o chování jejího synka promluvit. 

Maminka pana Doktora přišla, paní Švábovou si trpělivě vyslechla a poté smutně pravila: "On je ten náš kluk nějakej divnej, paní učitelko. Sice ještě nechodí do školy, mnoha věcem moc nerozumí, ale on si stále chce hrát nějaké divadlo. Musíme doma vždy tiše stát, říká nám, obžalovaný vstaňte a tak podobně. Včera zrovna poslal manželovi nějaké předvolání či co, bylo to vyrobené z jeho oblíbené Mateřídoušky. Co jen z toho kluka bude.", řekla maminka a tiše se rozplakala. 

Jak Doktor rostl, jeho vášeň pro žalování ho neopouštěla. Ve třetí třídě žaloval na vedoucí jejich ochranářského kroužku, že prý přehlédla Bleduli, v páté třídě žaloval na školníka, že prý zvoní o 16,3 sekundy dříve a tím ho krátí o výuku. V deváté třídě žaloval ředitele dopravního podniku, protože mu prý posunul školní autobus na nesmysnou dobu a on musí jezdit vlakem. 

Jistě Vás milé děti zajímá, jak to se žalováním pana Doktora dopadlo, nijak, žaluje stále dál, už ne paní učitelce, ale státní zástupkyní. Proto buďte děti hodné, ať ho nerozlobíte. Jednou by mohl žalovat i na Vás.

Píše texty a vyjádření aktivistů CENSORED?

Mnoho obyvatel našeho města je překvapeno, jak se pouhá přítomnost zakladatele CENSORED pozitivně projevuje na jeho nejbližším okolí. Nyní když je nad slunce jasné, že sdružení v byla zakládána pouze za účelem ochrany soukromého majetku se můžeme v klidu podívat na jeho téměr nadpřirozené schopnosti. Učitel národů Jan Ámos Komenský, by při při setkání s CENSORED blednul vzteky. Jaký že to má pan CENSORED vliv na své ovečky? Podívejte se sami:

Případ číslo jedna: Tomáš Freiberg

Všichni kdož znají tohoto bodrého jednoduššího člověka nechápavě kroutili hlavami, když se začali objevovat v místních novinách jeho vyjádření. Čelist jim ovšem spadla nad formou, jakou se projevuje ve svém písemném projevu, ve vztahu ke státním institucím. Nezávislí odborníci se shodli, že písemný projev Tomáše Freiberga je podobný projevům advokáta čí soudce. Porovnejte toto vyjádření http://decinsky.denik.cz/multimedia/video/352161.html s tímto psaným projevem http://sed2008.blogspot.com/2008/06/prvn-podn-proti-zruen-drhy-dn-oldichov.html

Dívák si jistě povšimne, jak má Tomáš Freiberg ze zájmu médií viditelnou radost a nijak mu nevadí, že je zpovídán. Jako pikantnost doporučujeme přečtení diskuze pod článkem http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/nova-silnice-uz-je-na-papire20080403.html velmi úsměvné je to, jak se Tomáš Freiberg, zdůrazňujeme že písemně, v diskuzi ohradil proti svému vlastnímu ústnímu vyjádření.

Případ číslo dvě: Miroslava Švubová

Ti co znají paní Mirku jako vychovatelku, posléze ředitelku mateřské školy, nyní účetní na volné noze se také podivili, jak se Miroslava Švubová písemně vyjadřuje. Ti kdož neznají ústní projev paní Mirky se mohou podívat http://www.mmdecin.cz/user_data/zpravodajstvi/obrazky/File/multimedia/zastupitelstvo/022007/dalnicni_privadec-nazory_lidi.wmv Paní Mirka si vzala slovo okolo 9 minuty záznamu. Psaných vyjádřeních paní Miroslavy Švubové je také mnoho, velká většina z jejích vyjádřeních je také jak od právníka. V této diskuzi http://decinsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/decinsky-soud-zamitl-zalobu-na-romatora-rasku.html si pravděpodobně sám CENSORED postěžoval na rozhodnutí soudu. Podepsal se jako Miroslava Švubová.

Všichni víme, že takto normální člověk z ulice nepíše, takto píší právníci a u nich je to téměř lékařská diagnóza. Právník vám na otázku, zdali je určitá barva modrá nebo žlutá zpracuje několikastránkový elaborát, kde připustí obě možnosti, zároveň je vyloučí a navrhne barvu zelenou.

Co z toho všeho plyne pro nás pro ostatní? Nenechme se ovládat loutkami, protože i loutky jsou ovládány někým, kdo se snaží zůstat utajen. Jeho jméno je mázáno z většiny diskuzí, proto i aktivisté zrušili diskuze na svém webu. Je to člověk TATO VĚTA BYLA CENZUROVÁNA A BUDE CENZUROVÁNA I VE VŠECH OSTATNÍCH PŘÍSPĚVCÍCH. Má pocit nadpozemské moci a sám i přesto, že je také cenzura a měl by ctít právo a zákony, se snaží zákony ohýbat pro své potřeby.

Má-li pan CENSORED dostatek svědomí, měl by rezignovat na svojí profesi CENSORED a tuto odpovědnou profesi svěřit jiným.

Je paní Švubová důvěryhodná?

Paní Miroslava Marioneta Švubová stála společně v jednom šiku s Tomášem Loutkou Freibergem, dříve i nyní CENSORED, a výtahovým velkopodnikatelem Zdeňkem Masojídkem, proti všem možným stavbám a projektům, který jsou v dohledu nebo doslechu od Kozí dráhy, potažmo z Horního Oldřichova. Rukou společnou a nerozdílnou stáli a čelili hrozbě stovek, tisíců a statisíců kamionů, které se jak velká voda řítí na naše město. Vydávali se za Hráz, která nás před touto záplavu ochrání.

Bojovali proti průmyslové zóně ve Žďárku u Libouchce, která má plodit neskutečné množství kamiónů, které pojedou i směrem do centra Děčína. Miroslava Marioneta Švubová s Tomášem Loutkou Freibergem se dokonce rozhodli založit ZO strany SOS, což má jistě evokovat představu nějaké strany, která nás má zachránit. Vždyť i ti z potápějícího se Titaniku vysílali do všech možných směrů Save our souls, neboli spaste naše duše. Takže založili stranu, která nás má spasit.

Kdo ale stojí v pozadí této strany, kdo tahá za provázky a vede Tomáše Loutku Freiberga a Miroslavu Marionetu Švubovou? Kdo platí senátní kampaň? Asi ten kdo by potom rozhodoval. Pozornému čtenáři jistě neunikla zajímavá informace, že sdruženi PPP/SHO/SED stáhla svojí blokaci výtavby průmyslové zóny Žďárek, výměnou za nějakou pochybnou podporu železnice. Za povšimnutí jistě stojí finanční dar OS Chvojensku ve výši 20.000 korun. Kolik asi dostala sdružení SHO/PPP/SED, když bezvýznamné OS Chvojensko dostalo 20.000. 

Sdružení SHO/SED/PPP sama uvedla, že za dohodou s CPI Žďárek stojí nedostatek financí. Nemohou prý financovat další soudní spory, protože se jim nedostává paněz. V tu samou dobu ovšem Miroslava Marioneta Švubová ohlašuje svoji kandidaturu do senátu. Jen volební kauce do senátu je 20.000,-,  kolik asi bude stát předvolební kampaň? 10x tolik? Z čeho to bude Miroslava Marioneta Švubová hradit, když, jak přiznávají, nemají ani pár tisíc na pokračování soudního sporu? Dokud paní Miroslava Marioneta Švubová jasně neprokáže, z čeho hradí svojí volební kampaň, tak bude pro voliče nevolitelná. Přeci si nemyslí, že voliči budou volit loutku, za kterou možná stojí cizí peníze. Kdo potom bude rozhodovat? Loutka nebo ten kdo platil kampaň?

Jak se stal Tóma Hluchoněmec předsedou Spolku

Posledně jsme si povídali o tom, jak pan Doktor Domeček postavil a za jeho záchranu bojovat začal. Přišel ovšem zlý pan Pomalý, který nakázal panu Doktorovi pracovat a pan Doktor musel nalézt nového předsedu Spolku. Jestli si vzpomínáte, tak žena pana Doktora dostala spásný nápad a navrhla na předsedu Tómu Hluchoněmce. Tóma Hluchoněměc ovšem měl být jen taková figurka, takový nastrčený maňásek. 

Jaro bylo v plném proudu, země se začínala zelenat, listí na stromech začalo tvořit krásné košaté koruny, kočička pana Doktora přivedla májová koťátka, prostě probíhal ten každoroční zázrak zrození a obnovy. Pan Doktor políbil na Prvního máje ženu pod rozkvetlou třešní, zamáčkl slzu v oku, která vykoukla na svět při pohledu na trať, lemující sídlo pana Doktora, která by se již brzy mohla stát celkem rušnou silnicí, prohrábl si kštici a vyrazil se svým nápadem obeznámit souseda, předsedu spřáteleného Spolku Horního Boženova pana Zdviže. “Sousede předsedo” povídá pan Doktor “můj pan vedoucí mi nařídil pracovat a já tak nemám čas věnovat se záchraně našich domů. Budeme muset najít jiného předsedu mého Spolku. Nikdo to ovšem nechce dělat, ale žena měla celkem zajímavý nápad, Tómu Hluchoněmce.”. “Šmarjájozef výtah otis” zaklel pan Zdviž, “ vždyť Tóma je místní Flyboy a duchem chudý nebožák, vždyť ten nám nadělá víc škody, než užitku.” “Pane Zdvihu” povídá pan Doktor ”vezmeme-li to z právního hlediska , je Tóma svéprávný, občanku má.”. “Počkejte sousede, chcete tím naznačit, že by byl jen taková zástěrka? Taková loutka, co bude dělat všechno co mu řekneme?” zeptal se pan Zdviž. “Přesně tak” řekl pan Doktor.

Jak řekli, tak udělali. Byl první květnový týden, když pan Doktor a pan Zdviž, potkali Tómu Hluchoněmce, kterak pobíhá zmateně po louce nad Horním Boženovem. Při bližším pohledu uviděli, že zmatený pohyb Tómy vychází z jeho snahy zachytit papírovým fotoaparátem, vystřiženým z ABC mladých techniků a přírodovědců, mouchu v letu. Tóma dostal svůj první fotoaparát vlastně omylem. Maminka mu chtěla udělat radost velkým plakátem mouchy Tse-tse, které bylo věnováno jedno z čísel časopisu ABC v roce 1984. Náhoda tomu chtěla, že jako vystřihovánka byla v tomto čísle abíčka vložena “Futuritičeskaja fotoavtomatičeskaja mašinka” Bylo to jak dotek božího prstu, Tóma, když uviděl, co všechno již pionýři v sovětském svazu s papírem dokáží, rozhodl se, že již nebude papír žvýkat a vyrábět z něj různé folkloristické skulptury, ale že se stane fotografem. Doktor s pane Zdvižem dohonili Tómu a snažili se mu podstatu problému vysvětlit (záznam z tohoto setkání, omylem natočil na svůj mobilní telefon, jistý pan P.V., díky jeho pohotovému jednání, si můžete vše vyslechnout i vy) 

Přemlouvání trvalo dlouho, Tóma byl neústupný, vědom si své ceny se rozhodl zariskovat a požadoval 6x mouchu masařku, 2x mouchu Tse-tse, jednoho ováda a jednu videokazetu s filmem Moucha. Doktor  s panam Zdvižem se snažili seč mohli, ale Tóma o víc než 2 masařky a jednu Tse-tse slevit nechtěl. Večer si v místní krčmě plácli. Z radosti z toho, jak se jim podařilo Tómu získat, z něj udělali nejen předsedu Spolku ale i místopředsedu Spolku Horního Boženova.

Tak se milé děti stal Tóma předsedou, teď už dobrou noc. O tom jak to pokračovalo dál se dozvíte příště.