Představte si, že jste podali žalobu a prohráváte. Jste pro smích všem přihlížejícím, novinářům a možná i soudci. Vaše argumenty jsou tak chabé, že úplně slyšíte, jak si za vašimi zády šeptají "A to má právnické vzdělání? Měl by vrátit diplom.".
Řekneme čistě teoreticky a jen opravdu jako součást tohoto fiktivního příběhu, že jste zažaloval primátora. Státní odborníci si vymysleli, že by vaše čtvrť mohla být jednou z možných, kde by mohla vést nová silnice, kterou město zoufale potřebuje. Primátor neprotestoval a jen čekal, jak se to vyvrbí a na čem se ti chlapíci usnesou. Dokonce si s nimi o tom i povídal!
Protože jste právník, tak žalujete a žalujete (ty ty ty!). A jsme na začátku našeho příběhu. Prohráváte! Víte to vy i všichni ostatní. Říkáte si, já blbec, proč jsem do toho lezl. Ten trapas. Hlavou vám šrotuje, jak se z toho vyvléct. A pak přijde geniální nápad. Těsně před vynesením rozsudku vyzvete žalovaného: "Heleďte, dohodneme se. Vy my slibte, že primátor o silnici už ani necekne a já žalobu stáhnu." Právník primátora má co dělat, aby se smíchy nepopadal za břicho. Všem je jasné, že něco podobného slíbit nemůže, protože je to holý nesmysl. Primátor má úkol od zastupitelů jednat a kdyby to neudělal, je bez práce. Navíc ten soud přeci vyhrává, všichni to vědí.
Soud prohrajete, ale to je přeci nepodstatný detail. Máte zase s čím vyžít další měsíce. Všude jen opakujete, že primátor je odhodlaný dál jednat o silnici! Vždyť jinak by se s vámi dohodl. A vaše kámoška, co postavila senátní kampaň jen a jen na boji proti silnici, má alespoň téma. Bez něj, Bůh ví, co by povídala.
Žádné komentáře:
Okomentovat